Název obce je zřejmě odvozen od italských Benátek a to díky své poloze a přilehlé říčce Bystřici. Dle pamětní knihy byly prvními obyvateli území obce kočující kmeny, které se živily převážně lovem zvěře z přilehlých lesů. Pozdější obyvatelé se již živili polním hospodářstvím a chovem domácího zvířectva, což bylo zapříčiněno zřejmě tím, že divoká zvěř byla vylovena, nebo kmen, který zde byl, nechtěl dále cestovat a usadil se. Mrtví byli kladeni na velkou hranici dříví a upalováni. Popel byl pak ukládán do popelnic a ty byly zakopávány na tzv. pohřebištích. O osídlení území tedy svědčí četné nálezy popelnic a kamenných nástrojů. Pamětní kniha obce dále zmiňuje, že obec byla v dřívějších dobách snad poplužním dvorem, který stával asi v těch místech, kde nyní stojí domy čp. 1 a 2. Na potůčku, který teče od Želkovic, stával kdysi malý mlýn. Přesný letopočet založení obce není znám, nicméně první písemné zmínky jsou datovány do období vlády Přemysla Otakara I. Dle zápisů mnichů Opatovického kláštera vládli na tomto území od roku 1109 do roku 1240 vladykové a rytíři: Časta, Zdík, Bivoj, Držislav, Ctislav, Ludislav, Milota a Břetislav z Dobré Vody. Kolébkou tohoto rodu byla Dobrá Voda u Hořic. Tento rod měl ve znaku tři kohoutí pera nad přilbou a dole kohouta v bílém poli. Roku 1241 se osada spolu s některými sousedícími obcemi stala majetkem pruských křižovníků a později kláštera Opatovického. Během husitských válek byla ves spolu s dalšími darována císařem Zikmundem do zástavy Alšovi Vřešťovskému z Riesenburka, který však zemřel bezdětný a předal zapsané statky nemanželskému synovi Alešovi. Ten je však brzy postoupil Janu Lupákovi z Riesenburka. Roku 1443 převzal statky Vilém Zajíc z Hasenburka. Pro vzpouru proti Jiřímu Poděbradskému mu bylo veškeré jmění odňato a přešlo v držení komory královské. Roku1468 se dostala obec zápisem krále Jiřího Poděbradského panu Kdulincovi z Ostroměře. Roku 1493 Mikuláš Kdulinec z Ostroměře postoupil práva Vilému z Pernštejna. Roku 1547 Jan z Pernštejna prodal obec spolu s dalšími přilehlými obcemi Vilému Trčkovi z Lípy, čímž došlo k připojení k panství smiřickému, které dosáhlo největšího rozměru za Jana Rudolfa, jehož manželka Marie Magdaléna z Lobkovic několik statků přikoupila a odkázala svému synovi Adamovi. Po jeho nešťastném konci obdržel veškerý majetek Trčků jeho otec Jan Rudolf. Po jeho smrti v roce 1634 byly všechny statky zkonfiskovány. Roku 1636 daroval císař Ferdinand III. zámeček i město Smiřice se všemi vesnicemi, tedy i Benátkami Matyáši hraběti z Gallasů. Po jeho smrti si panství rozdělili jeho synové. Roku 1675 prodal František Ferdinand z Gallasů své panství hraběti Janu Šporkovi. Po jeho smrti panství získal jeho syn František Leopold. Roku 1702 mu byla restrikty císařskými z vážných příčin správa statků vzata a svěřena jeho bratru Františku Antonínu. Roku 1704 císař Leopold první restrikty zrušil a Ferdinandovi vrátil statky do jeho správy. Ale už roku 1706 mu byla opět odňata správa a dána jeho choti Rosalii. Roku 1866 byly mezi lidmi zvěsti a zprávy, že se chystá výbojná válka Němců a že hlavní dějiště bude v našem kraji. Dne 29. června svedli Prusové vítězný boj o město Dvůr Králové. Odtud naše vojska ustupovala a blížila se do našeho kraje. 1.červenc se v obci objevili první ustupující vojenské útvary. 2. července se rozšířila zpráva, že Prusové jsou již v Cerekvici. Obyvatelé obce se připravovali na útěk a 3.července byla obec již úplně opuštěná. Obyvatelé většinou prchli k Bohdanči. Rakouská děla začala z „Rejdiště“ od Hořiněvsi ostřelovat Benátky, aby zamezila postup Prusů z Cerekvice ke Chlumu. proti této, od Cerekvice postupující divizi, stál u naší obce jeden prapor 12.pluku. Avšak tento prapor musel brzy ustoupiti a vykliditi obec, o níž se následně strhla šarvátka a několik vojáků obou vojsk bylo raněno a zabito. Byli pohřbeni na místech, kde byli nalezeni. V Benátkách byl zřízen polní lazaret. Hroby padlých vojáků jsou na území dodnes a jsou označeny jako pomníky. Prohlášením mobilizace dne 26.července 1914 nastala hrozná bouře světové války. Již druhého dne po vyhlášení mobilizace nastupovali branci z naší obce ke svým vojenským oddílům, další se připojili v pozdějších letech. Řada z nich se již ke svým blízkým nevrátila. V období války byl venkov stižen značnou chudobou. Událostem 28.října 1918 lid nechtěl věřit, bylo to ukončením veškerých běd a zabíjení. Na památku toho dne byly zasazena u jezerské cesty nade vsí „Lípa svobody“
